Sen
Snívam svoj sen
o divokom oceáne,
v nekonečnosti príbojov,
som zmetená ...
Na vlnách rozbresku
nechám sa unášať,
som čistá voda
chladná a hrejivá ...
Z diaľav čujem krepot nôh,
nežné kroky? staré čižmy?
Zovšednenie hraníc lásky
ostávam bez otázky ...
Viem, žijem život ten
v neznámom labyrinte sĺz
zmietam sa v krutom zajatí
čakám, či sa svetlo navráti ...
Moje tiché ja, som strom,
hýbem vetvami
čujem šum svojho lístia
možno na jeseň opadnem ...
Vidím človeka, iskričku,
cítim niečo teplé,
skláňa sa nado mnou,
som popolník ? ...
Som láska
som neha
príboj z diaľav
nekonečný sen ...
Komentáre
Prehľad komentárov
Hai Beja, rád Ti ten Uhlik pomohu rozfoukávat, aby vydržal žhavý, než někdo příjde z něho Oheň rozfoukat ...
Baucis se stala a potkala Filemona, Dubem není tak, špatné se stát...jen vánek v korunách a větvemi se dotýkat, toť klenba Katedrál.
Rád Ti aspoň trochu posvítím, paprskem věčným, na Cestě tam,kde ,,končí,, starý svět, ke břehům oceánů...Tam již sama pluj v Nový svět. Neptun, pán Vod, ať nad tebou bdí...Tulák Časem i nekonečnem, Marcel od Zvonu
Uhlík to je jistota...
(Marcel Kudlvasr, 5. 1. 2011 7:17)